🌼🐰 Krásné Velikonoce! 🐣🌸
Přeji vám svátky plné radosti, lásky a pokoje. Ať jaro přinese do vašich životů jen to nejlepší. 🌷💖
3 Photos: Copyright: kotoffei, Shutterstock, ID:1313219387
#HappyEaster #Velikonoce #Joy #Love #Veselévelikonoce #Velikonočnínadílka #Krásnévelikonoce #VelikonočníTradice
#VelikonočníKouzlo #VelikonočníPřání
Výlet k jednomu z nejúchvatnějších koutů Bavorska – k jezeru Eibsee. 🌲🏞️
Je to horské jezero v srdci Bavorských Alp. Je jako kus nebeského ráje spuštěného na zem. Jeho voda je tak průzračná, že v ní vidíte odlesky nebeské modři a štítů Zugspitze. Okolní lesy jsou divoké a vsadila bych se, že vypadaly stejně před stovkami let. 🌲🏞️
Eibsee vám rádo předvede oázu ticha, vodu šplouchající o břehy, listí šelestící ve větru, ale i tajemné stíny pod hladinou, drsná skaliska, temná zákoutí lemující stezky a stromy klonící se nad hladinou, co šepotají jako staří duchové. Eibsee je jako brána do jiného světa… 🌲🏞️
Photos: Martina Hohenberger
Už jste připraveni na dobrodružnou záhadu plnou magie?
„Zloděj duší“ je napínavým thrillerem, který vás vtáhne do světa nadpřirozených jevů a temných tajemství.
Konzultantka pro nadpřirozené jevy, Veronika Bachová, odhalí šokující spojení mezi evokací démona a případem, který kriminalisté označují jako Vinohradský masakr. Aby mohla vraha zneškodnit, musí se Veronika vrátit do rodného sídla a čelit temným intrikám, které ji pronásledují z minulosti.
Ponořte se do napínavého světa magie, zrady a intrik s knihou „Zloděj duší“.
Koupit si knihu můžete právě teď a připravte se na neuvěřitelnou jízdu plnou napětí a mystiky! 
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/zlodej-dusi-508767211
https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/zlodej-dusi-457666714
https://www.knihydobrovsky.cz/…/martina-hohenberger-253509
#ZlodějDuší#Knihy#Thriller#NadpřirozenéJevy#Temnota#Magie#Mystery#Bestseller#Dobrodružství#Čtení#InstagramKnihy#FacebookKnihy
Rande se Zubatou
„Nebudu vám nic nalhávat. Nadchází nejtvrdší fáze mého života plná operací, chemoterapie, ozařování a čekání na výsledky vyšetření. Rozhodla jsem se bojovat s nemocí a nehodlám se litovat.“ – citát z knihy Rovnováha života
Ano, Rovnováha života je mou prvotinou a je to znát. Je to však příběh inspirovaný skutečnými událostmi a mými vlastními zkušenostmi. Při psaní této knihy jsem byla plná naděje a doufala, že mám vyhráno. Bohužel se po třinácti letech objevil nový karcinom a téma rakoviny je u mě opět aktuální. Čeká mě boj, který musím vybojovat.
Pročítám řádky, které jsem napsala po první diagnóze – jako by mi promlouvaly z duše. Dokonce mám pocit, že si s hrdinkou Hanou padneme do noty. Ona mi rozumí a já rozumím jí.
První chemo v úterý trvala 3,5 hodiny. Prostředí bylo fajn, pečovatel měl na starosti jen tři čtyři pacientky. Dva ošetřující lékaři se zastavili za mnou a ptali se, jak se mi daří. To bylo docela příjemné, jak se všichni o mě starali; nebýt chema, tak bych si to skoro užila. Dostala jsem léky proti nevolnosti a včera odpoledne jsem vyjela na 90 minut na kolo. Při jízdě jsem cítila, jak to ze mě všechno spadlo a už bylo zase dobře. Nevolnost zmizela, bolesti v krku zmizely… dostavila se i prima nálada. Tož tak, no…
Z dnešního hlediska bych první tři dny po chemo označila jako klid před bouří. Záhy se dostavila nevolnost s razancí… ehm… kobercového náletu (- abych užila slova Franty Kotlety, kterého jsem při tom četla… Spisovatelé mezi vámi, promiňte mi tu metaforu, prostě jsem to tak cítila…), dostavily se také temné myšlenky na posraný život a tak silné bolesti kostí, že ani dva Ibuprofeny nezabraly.
Snažila jsem se normálně fungovat – úklid bytu, drhnutí podlahy, nákup a vaření. Pak mě sprdlo několik kamarádek, že jsem padlá na palici, a ať šupu do postele.
O víkendu jsem jen polehávala a četla. Na třetí den v posteli se vydal můj krevní oběh schovat do sklepa, tak se konala další opatrná vyjížďka na kole, která mě krapet napravila. Sedmý den „poté“ se už cítím téměř normálně… jako člověk.
Photos copyright Martina Hohenberger
Druhá chemo:
Mám za sebou druhou chemo, vlasy jsou minulostí. Být plešatá je dost zvláštní, ale kupodivu mi to nevadí. Trápí mě únava, cestou z ložnice do koupelny musím odpočívat. I při vaření čaje sedím.
Dostala jsem hříšně drahý lék na imunitu, který jsem si píchla do břicha. Pomohl mi a strašlivé vedlejší účinky se naštěstí nedostavily.
Krevní oběh mi spravil včerejší výlet na E-biku. Vždycky mi to pomůže. Objednala jsem přívěs na kolo pro svá štěňata a už plánuju výlety. Moc se těším, až vyrazíme.
Velké poděkování: Ráda bych poděkovala všem úžasným lidem, kteří mi píší milé zprávy a kteří na mě myslí. Je to jako pohlazení na duši a moc mi tím pomáháte. Díky, díky, díky.
Photos copyright Martina Hohenberger
Proč se nenalíčím a nevezmu si paruku a nepředstírám, že se nic neděje? Bojuju boj o svůj život a své zdraví, o to, abych tu se synem byla co nejdéle. Není to maličkost, jde o můj život. Tohle nespraví fasáda z makeupu.
Třetí chemo:
Po třetí dávce chemo jsem vyrazila rovnou na kolo. Nejprve kolem Mnichova, později jsem rozšířila akční rádius na bavorské Alpy: Sutten-Spitzingsee, Hinterriß-Eng, Oberstdorf-Kornau, Kampenwand u Chiemsee. Překonala jsem tak období slabosti a nevolnosti. Skutečně to vyšlo, tedy až na jeden den strávený v posteli kvůli bolestem kostí.
Štěňata Klára a Šarlota mě na výletech věrně doprovázejí a jsou nadšené tak, že ani nechtějí z vozíku vystoupit. Na volném prostranství je baví běhat za vozíkem a jsou vážně super rychlé. Šarlotka má delší nohy a dosáhla krátce 19 km/h, což je na šestiměsíčního prcka úctyhodný výkon.
Photos copyright M. Hohenberger
Čtvrtá chemo: Napsat, že se už druhý den po čtvrté chemo cítím skvěle, možná lehce zavání pomatením smyslů, ale je to vážně dobré. Sama tomu nedokážu uvěřit – nemám krví ucpaný nos, necítím se jako v jiné realitě, žádné bolesti kostí, žádná horečka.
Lékařka mi řekla, že čím víc sportu a aktivit budu dělat, tím lépe snesu léčbu a budu mít vyšší šanci na uzdravení. Je těžké se přemoct a zvednout zadek, ne že ne, ale pak když se vracím z výletů se štěňaty, tak jsem překvapená, jak dobře mi je nejen po duševní stránce.
Hned po čtvrté dávce chemo jsem vyrazila na zahradu a včera jsme dokonce se štěňaty Šarlotkou a Klárou byly (na kole) u čtyř rybníků v okolí Mnichova a na louce vyhrazené pro psy. Holky byly nadšené a padly po večerním příchodu domů hned za dveřmi na koberec a spaly. Už ani nedošly k pelíškům do obýváku. A já jsem se cítila báječně.
Dnes mám energie na rozdávání a modlím se, aby to tak vydrželo.
Photos copyright M. Hohenberger
Díky, že jste dočetli až sem, a srdečně vás zdravím, milí přátelé.
Publikováno od ENA
Veronika Bachová je na prvý pohľad obyčajná mladá žena, no zdanie klame. Matka z neznámeho dôvodu rodinu opustila už dávno, otec sedí vo väzení a Veronika sa stará o seba aj svoju mladšiu sestru Elišku sama. Takých rodín je veľa, poviete si. Ale to nie je všetko čo sestry Bachové odlišuje od ostatných ľudí. Ony sú čarodejnice. Dokonca sú potomkami starého a vznešeného čarodejníckeho rodu a dedičky vlastného mestečka chráneného pred očami obyčajných smrteľníkov mocnými čarami…
Čáry máry a detektívka
Veronika má dve práce a jedna z nich ju práve zaviedla na cintorín, kde od istej mŕtvoly získava dôležité informácie. Veronika je totiž čarodejnica a nekromantka a okrem práce v knižnici je aj konzultantkou súkromného detektíva Mareka. Hovorí sa síce, že kam nemôže čert, tam pošle ženu, no tu platí, že kam sa nedostane bývalý policajt, tam ide čarodejnica. Marek využíva jej schopnosti aj napriek tomu, že sám v nadprirodzené schopnosti odmieta uveriť a všetko sa snaží vysvetliť logikou.
Tentokrát si ich na pomoc zavolalkomisár Horác Veselý. Má vyriešiť viacnásobnú vraždu v dome známej komunálnej političky Radošťovej a potrebuje helfnúť. Keďže na zemi je nakreslený pentagram je jasné, že jediný, kto s prípadom pohne, je Veronika. Hoci Radošťová maximálne nespolupracuje a jej výpovedi nikto z vyšetrovateľov neverí, Veronika postupne prichádza na to, čo za rituál sa v dome uskutočnil a akým smerom by sa vyšetrovanie malo uberať. No len to neoficiálne, ktorým Horác Veselý poveril Mareka a ju.
Rodina nadovšetko
Objasňovanie viacnásobnej vraždy je síce zaujímavý nový zážitok, no Veronika sa musí venovať aj hlavnému zdroju svojich príjmov, práci v knižnici. Napriek dvom zamestnaniam peňazí veľa nemá, zato má vďaka sestre Eliške kopec problémov. Najnovšie očarovala istého mládenca. Použila na to knihu babičky Agáty, ktorá sa, žiaľ, venovala čiernej mágii. Preto sa pomedzi hľadanie temnej bytosti, ktorú zavraždení vo vile političky privolali do nášho sveta, snaží vysporiadať ešte aj s následkami čiernej mágie a Eliškinu chybu napraviť. Je toho na ňu priveľa. Navyše sa zdá, že sa dievčatá budú musieť vrátiť do Hekabry. Hekabra je mesto čarodejníkov založené prapredkom Veroniky a Elišky. Obe z neho pred časom ušli do Prahy. To je dôvod, prečo sa neradujú, že sa stretnú s obyvateľmi mestečka, ktorí ich vyštvali z rodného domu. Neradostnú situáciu by mohol zmeniť dokument, ktorý Veronike poslala jej matka. Veronika však zatiaľ nenašla odvahu ho otvoriť a prečítať si, čo žena, ktorá ich opustila bez slovka vysvetlenia, chce.
Domov, sladký domov…
Vraví sa to tak, no pre sestry má návrat do domova trpkú príchuť. Napätie sa stupňuje. Vyvrcholí zmanipulovaným súdom a tvrdým trestom udeleným Eliške. Veronika sa voči tomuto verdiktu vzbúri. Avšak Matriarcha Hypolita proti nim poštve všetkých susedov. Veronika je nútená pristúpiť ku krajným riešeniam. Keďže sa v Hekabre ocitol aj Marek, ktorého treba chrániť, nezostane jej nič iné, len požiadať o pomoc Bonifáca, ako sa necháva oslovovať ich rodný dom a ducha každého predka, ktorý jej bude ochotný pomôcť. Bude to stačiť proti obyvateľom mestečka a silám zla, ktoré sa dostali do nášho sveta vďaka Radošťovej? Veronika je veľmi silná čarodejnica a môže dokonca čerpať silu zo žriedla pod miestom, na ktorom stojí ich dom. Teraz už len stačí vysloviť správnu modlitbu, či skôr magickú formulku, aby sa kúzla podarili a zabránilo sa chaosu…
Nezahrávajte sa s čiernou mágiou
Krátka (vo formáte e-pub 204 stranová) knižočka Martiny Hohenbergerovej Zloděj duší vás prekvapí zaujímavým príbehom spleteným z mágie a detektívky. Navyše samotný príbeh autorka skvele dochutila zamotanými osudmi hlavných protagonistov, tajomstvami minulosti a otázkami, na ktoré zrejme dostaneme odpovede v ďalšom pokračovaní. Hoci kniha patrí do žánru young adult, aj staršie ročníky sa nechajú s chuťou strhnúť magickými formulkami, odvarmi, či starobylými rituálmi. Martina Hohenberger má svojský štýl a po technickej stránke jej niet čo vytknúť. Ponúka pútavý príbeh, plnokrvné postavy, trošku nevyhnutného klišé, ale aj akciu, napínavé okamihy a romantiku.
Román je písaný v prvej osobe a čitateľ sa tak ľahko dostáva do Veronikinej hlavy a myslenia. Zároveň dáva čitateľovi pocit, že všetky udalosti rozpráva Veronika priamo jemu a oveľa lepšie preciťuje jej starosti, hnev, obrovskú únavu aj pocity ohrozenia.
Postavy sú reálne. Každá má svoje dobré aj zlé stránky, víťazné chvíle aj ťažké prehry.
Samotné vyšetrovanie viacnásobnej vraždy nebude tou najhlavnejšou témou príbehu. Avšak do našej dimenzie privolané zlo ju šťavnato dofarbuje a krásne zapadá do udalostí, ktoré sa v Hekabre vystupňuje na maximum. Mestečko plné čarodejníkov a mágie je žriedlom veľkého množstva možností, ako udržať čitateľa v napätí a autorka ich šikovne využila.
Oveľa dôležitejším je komplikovaný vzťah sestier Bachových, ich vzájomná láska, snaha prežiť a chrániť sa, ako aj odchod matky. Ten obe dievčatá silno poznamenal a ovplyvnil ich konanie a myslenie. Sú odkázané jedna na druhú a práve v zložitej situácii, kedy ide o Eliškinu budúcnosť, sa ukáže sila ich sesterskej lásky a zároveň aj rodinnej súdržnosti.
Pretože tieto mladé ženy nie sú osamotené. Rodinnom sídle zostali duchovia väčšiny členov ich rodiny, ktorí môžu (no aj nemusia) sestrám pomôcť. Veronika a Eliška nebojujú iba s Matriarchou Hypolitou a s čarodejníkmi z mestečka. Temnú bytosť je nutné odstrániť skôr, než zabije ešte viac ľudí a okolnosti Veroniku s Marekom nútia vykonať rituál v sídle Bachových. Takže koniec románu sa nesie v skutočne akčnom duchu a bojuje sa hneď na dvoch frontách. Verte, že sa dočkáte riadne krvavých bitiek, plných čarov, duchov aj žriediel magickej moci. Takže sa pripravte na riadne napínavý záver.
Vraví sa, že v každej žene drieme čarodejnica. Verím, že aj preto kniha Zloděj duší poteší každú mladú aj staršiu ženu. Veď my, ženy, o čaroch a kúzlení predsa vieme svoje…
Erika ENA @enarecenzuje ❤️
Na Fantasy Planet.cz si můžete přečíst i rozhovor s Enou:
První část najdete zde:
Druhou část najdete zde:
V magazínu Fantasy Planet vyšla nová recenze knihy „Zloděj duší“. Děkuji Erice „ENĚ“ @enarecenzuje ❤️
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/martina-hohenberger-zlodej-dusi/.
„Tahle fantasy byla tedy jízda. Závěrečný boj mi trochu připomněl Pána prstenů
. Kniha se čte díky stylu psaní jako po másle a já doufám, že bude další díl.” @cas_sknihou
“Je to přesně ten typ fantasy, který mám ráda. 
Příběh mladé čarodějky Veroniky mě pohltil od první stránky a nemohla jsem se od něj odtrhnout. Ani chvíli jsem se při čtení nenudila! Děj byl poutavý a skvěle promyšlený, charaktery postav byly zdařile propracované a způsob propojení našeho světa se světem magie byl opravdu zajímavý a nápaditý. Autorka navíc píše velmi vytříbeným a čtivým stylem. 
“ spisovatelka @lucieauzka
„Tak tohle je fantasy – PECKA !“ evinecka, Databáze
„Příběh je zajímavý, svižný a čtivý – já ho „slupla” za odpoledne. Nejvíc mě nadchl svět – autorka si očividně vše promyslela do posledního detailu, což je znát i v akčních pasážích. Hodně se mi líbilo město Hekabra – tam bych se klidně jela podívat!“ @marketa_kom_books
„5
5 Takéto hodnotenie nedávam často a už dávno som nečítala takú dark fantasy knihu, aby si to odo mňa zaslúžila. Zloděj duší je jednou z mojich srdcoviek a už teraz ju odporúčam kade sa dá. Zmes fantasy, trileru, hororu a detektívky len tak ľahko nenájdete. A to už ani nehovorím o vynikajúcom štýle písania autorky, ktorá vás dostane do magických svetov Prahy. Vitajte pri Zlodějovi duší, vitajte pri novej ére fantasy.“ @knihomolka_knihomolke
„Kniha, ktorá si ma získala na plnej čiare. Nečakala som, že ma bude až tak baviť, keďže ja už vážne nie som cieľovou skupinou niektorých kníh! 
V knihe nie je núdza o napínavé scény, z ktorých srší mágia a čary. Použitie starého grimoáru, krvavá mágia, najmocnejšie čarodejnícke rody, spečatenie zmluvy s démonom a omnoho viac. Tú mágiu som nasávala plnými dúškami a veľmi som si to užívala.“ @ivka_krehlik
„Príbeh je naozaj zaujímavý. Hlavne čo sa týka čarodejníckej dedinky Hekabra, to bolo super vymyslené a páčilo sa mi to. To prepojenie s čarodejnicami, démonmi, vyvolávaním. Už dávno som niečo takéto nečítala, preto som prijala tú zmenu. Koniec bol veľmi napínavý, cítila som sa, akoby som tam bola.“ @knihomolka_barus
„Příběh je bravurně zpracován, drží si své tempo, takže čtenář nemá sebemenší šanci se nudit. Některé scény byly pak přímo masakrální, ale i přesto to příběhu dodalo tu správnou šťávu. Celou dobu jsem byla v napětí, jak se to vše bude vyvíjet. Pozitivně hodnotím také to, že celá kniha je velice kvalitně napsaná. Neobjevila jsem skoro žádné překlepy a opravdu výborně se to četlo. A Hekabra? No, tak tu bych také velice ráda navštívila.“ @vnimej_svet_knih
„Chválim predovšetkým Hekabru a Bonifáca a radšej vám nepoviem čo to je, aby som zbytočne nespoilovala. 
Prezradím len, že obe patria do vedľajšej zápletky, ktorá mala svoj význam a bola v nej najrozsiahlejšia bojová scéna z celej knihy. Táto kniha bola úvodom do skvelého magického sveta a osobného rastu postáv. Autorkin štýl je priamy, pútavý, zameraný skôr na akciu a mágiu. Dej sa dobre uzavrel, nechal si pár záhad do budúcna a ja sa teším na pokračovanie.“ @lena_nox_
„Jakmile začnete číst, nemůžete přestat. Určitě stojí za přečtení.“ cornetka, Databáze
„Nejsem úplně typickým čtenářem fantasy žánru, většinou ho nevyhledávám nebo je těžké mě oslnit příběhem. Jelikož v tomhle případě nestojí děj čistě jen na kouzlech, ale objevuje se v něm i detektivní zápletka, tak to oslovilo i takového skeptika jako jsem já. “ @lucieoknihach.
„Na doporučení jsem jen nakoukla a už to nešlo odložit…“ Jenny 46, Databáze
„Druhá polovica knihy sa mi páčila oveľa viac, dej sa presunúl do prostredia čarodejníckej dediny Hekabry, kde sa začali diať všetky tie časti s mágiou, rituály a im podobné ako napríklad trinásť zrkadiel. (Dúfam že ich bolo trinásť 
)“ @kuzelna.bytost
„Najlepšia fantasy, akú som zatiaľ čítala.“ @knihomolka_knihomolke, Booxy
„Nechýbali ani bojové scény, ktoré autorka zvládla na výbornú. Najmä v spojitosti s čarami.” @v.knihach
„Vynikajúca fantasy, ktorá sa u našich autorov len tak nevidí.“ Anet Věčná knihomolka, Martinus.sk
Děkuji Vám všem
Ukázka ve formátu pdf: ZLODĚJ DUŠÍ
Pro fanoušky knihy Kletba krve zde mám úryvek z kapitoly Halloween:
Ještě než Karel stiskl kliku dveří, uvědomil si, že se v pokoji nachází někdo cizí. Opatrně otevřel a nakoukl dovnitř.
Leknutím zapomněl dýchat.
Před zrcadlem stála příšera. Karla přepadl silný pocit déjà vu, dojem, že podobnou zrůdu již někde spatřil. Měla lysou lebku, tlamu plnou přerostlých žraločích zubů, špičaté netopýří uši a pracky s ostrými drápy. Vybavila se mu vzpomínka na žhnoucí oči ve tmě podzemního tunelu… Při tom pohledu se mu málem zastavilo srdce.
Úlekem uskočil dozadu, zakopl o vlastní nohy a spadl na koberec.
Stvoření zařičelo chrochtavým smíchem.
„Sakra! Co blbneš?“
Matěj si sundal gumovou hlavu. „Coby? Jsem mutant a žeru premianty.“
„Seš blbej? Málem mě z tebe trefil šlak!“ Karel se zvedl z podlahy. „Kdes tu maškaru sebral?“
„Co myslíš? Objednal jsem ji přes internet. Jsem fanda hororu a na Halloween se těším jak malej.“
Matěj se spokojeně zhlížel v zrcadle. Srovnal ramena a zatáhl břicho. „Co si vůbec vezmeš na sebe?“
„Půjdu prostě v džínách a tričku.“
„Ach, ty svatá prostoto. To mi přece nemůžeš udělat. Něco vymyslíme.“ Matěj prošmejdil obě šatní skříně. Nadšeně výskl, když objevil Karlovo černé tričko s rudým nápisem: Jsem upír. Tečka.
„Dost dobrý. Chtělo by to tesáky z plastu. Mohl bych je vystřihnout z kelímku a nalepit ti je na zuby vteřinovým lepidlem.“ „Tak na to zapomeň,“ zabručel Karel.
***
V časopise XB-1 mi právě vyšla další povídka „Den, kdy utichlo srdce zvonu“. Text postapa volně navazuje na „Golemovu kletbu“, atmosféra je krapet tísnivá a hrdina je pro fantasy asi netypický (důchodce).
Podivné na této povídce je, že jsem ji psala v roce 2018, tedy velmi dlouho před epidemií korony. A když text procházím dnes, tak mi z něj běhá mráz po zádech.
Zde je kratičká ukázka: „Den, kdy utichlo srdce zvonu“
Jan Samsa procitl úderem třetí hodiny a po tváři mu stékala slza. V hlavě mu dozníval sen, šťastná vzpomínka na dobu, kdy byl svět ještě v pořádku a on měl jistotu, že jsou jeho děti a vnuci naživu.
Jan spočíval s bradou zabořenou v polštáři. Nedokázal odložit starosti a v zamyšlení naslouchal zpěvu noci. Vděčně vnímal dech Laury spící vedle něj. Ve tmě rozeznal obrys její hlavy, chomáčky šedivých vlasů a drobné ucho čouhající zpod peřiny.
Svět za okny ložnice patřil tichu. Mrtvému, nervy drásajícímu tichu. Nikdy by si nepomyslel, že ho bude nepřítomnost všech zvuků civilizace tak znepokojovat.
Vzpomněl si na směsici hluku, která ho vyděsila před dvěma měsíci. Nepřetržité houkání hasičských vozů, policie a sanitek, které přes Kašperské Hory uháněly směrem na České Budějovice. Nejspíš se sjížděly zásahové vozy z celého kraje, jejich neustávající proud vytvářel trýznivou kakofonii vzdálené tragédie.
Tehdy volal své dceři Daně.
„Tati,“ řekla mu a hlas se jí třásl, „udělejte si s mámou co největší zásoby potravin, balené vody a benzínu. Obstarejte si tužkové baterie. V Budějicích je chaos. Nic bližšího ti říct nemůžu. Zatím tu všichni jen spekulují. Zajeď do lékárny pro antibiotika, jen pro jistotu. Pošlu ti na mobil recept i pro mámu. Slib mi, že to uděláš hned. Pak se zavřete doma a nechoďte ven. Dejte na sebe pozor. Přijedu za vámi, až se to nejhorší přežene.“
—
Photo © breakermaximus, Shutterstock Royalty Free License, Photo ID-Nr: 1894090531
Martina Hohenberger 